# 109: VĚNCOVÁ HORA na půl cesty mezi Krumlovem a Budějcema
Tenhle kopec znáte od vidění asi všichni. Nachází se na půl cesty mezi Budějcema a Krumlovem, u Třebonínu – hned za STK.
Tenhle kopec znáte od vidění asi všichni. Nachází se na půl cesty mezi Budějcema a Krumlovem, u Třebonínu – hned za STK.
Rybník Žár je velmi oblíbeným místem. Volně se procházet po břehu jsme potkali velké množství lidí. Na rybník už jsem koukala dlouho, vždy když jsem procházela kolem. Konečně jsem tedy také jednou přibrzdila.
Obec Kamenná leží kdesi za Trhovými Sviny. A vše kolem ní je také kamenné – je tu třeba Kamenský rybník nebo Kamenská hora. Na tu se dnes vydáme. Leží tam totiž poutní místo Zaječí pramen, jehož voda má prý léčivé účinky na oční neduhy.
Trasa vede velice tradiční jihočeskou krajinou. V Myšenci si můžete projít zbytky místního hradu, následuje PP Myšenské slunce – zajímavý útvar v šutru, tvrz Klokočín (nepřístupná, můžete si jí prohlídnout jen zvenku) a naučná stezka Na břehu Blanice.
Co je zde k vidění: velký a vyčerpávající kopec, kde podáte výkon, studánka, naučná stezka Hojná Voda, studánka Pod Vysokou, prales s obrovskými a jinak působivými stromy, mnoho potůčků, NPP Hojná Voda.
Kněžská skála je prostě skála se schody. Mapy hlásají výhled. A jo, von by tam byl, ale jen krapátko zarostl. Skála leží v Přírodním parku Homolka-Vojířov, který je těsně za hranicí CHKO Třeboňsko.
Vaší Polárkou bude na cestě nehynoucí krása temelínských věží, podle kterých se můžete orientovat a neztratit se v lese. Odměnou vám bude výhled na hráz Hněvkovické přehrady.
Na trase jsem se přátelila s různě zakroucenými stromy. Vegetace různých tvarů tu vesele bujela. Lidi sem asi docela chodí, protože jsme tu nějaké potkali i ve všední den dopolčo, ale nebylo jich moc.
Výlet sestává z toho, že obejdete pískárnu. Je to asi pět kiláčků. Je tam spoustu míst, kde šmejdit. V létě se tam dá koupat.
Krátký a nenáročný výlet. V létě musí být na rozvodí asi masakr vodáků. I teď v zimě jsme tam potkali docela dost pěších turistů.
Pro mě je tahle stezka vzpomínka na dětství. Jezdili jsme sem, když jsem byla dítě. Tak jsem se zajela podívat, co je tam po těch letech nového. Pokud mě paměť nemate, tak je povaha stezky pořád docela podobná. Jen tam tehdy byl provaz na houpání a na šplhání a ten jsem tam nějak neviděla.
Co je na trase k vidění? Je toho hodně. Dva brody, Opalický dub, v Opalicích je taky betlém a vánočně ozdobený nápis Opalice, pak asi dvě zvoničky, soukromý „stounhenž“…
Dneska jedna hodně populární příměstská klasika a to je kopec nad Dubičným. Lidí tam bylo toho dle v neděli docela dost a to i přesto, že počasí nebylo nic moc. Hodně lidí chodí po okolí venčit pejsky. Výhledy úžasné. Je to také ideální místo pro sáňkování.
Cesta vede přes soukromí pozemek farmy Agro-Hochstaffl, kde se zabývají hlavně chovem Klusáků a Foxtrottů. To jsem se dočetla na jejich minimalistickém webu. Je tam cedule s informací, že vjezd jen na povolení, ale o vstupu nic. Ani tam na nás dokonce nikdo nikdo nekoukal, takže si tuto trasu dovolím přidat mezi výlety.
Tajuplná atmosféra Žižkova dubu uprostřed lišovských hvozdů. Nenáročná procházka, kterou je možné plánovat různou vzdáleností. Páni, to byl ale hustej starej strom!
A máme tu jednu třeboňkou NEklasiku, kde se budete místy bát, aby vás nesežralo divoké prase. Tím myslím hlavně úsek okolo Zlaté stoky. Suprácký je taky to Branské doubí, kde jsou obří stromy.
Muzeum je ze zadní strany a je volbě a nonstop přístupné. Sestává z jedné „podzemní“ místnosti, kde jsou informační cedule. Když jsme tam vlezli, byla tam tma. Tak jsme si svítili mobily. Pak se najednou (asi po 5 minutách pobytu uvnitř) rozsvítila světla a do pár vteřin zase zhasla. Z
10.11.2021 První co každého asi napadne je, proč se studánka jmenuje Radioaktivní. Upřímně netuším. A také by mně to zajímalo. Odpověď na moji otázku jsem ale nikde nenašla. Co se dá dělat. Slušivá krajinka tam ale byla tak jako tak. Úsek u studánky mi to dokonce evokoval nějaký ty naše příhraniční hory. Co je tu…
Dneska tady pro vás mám něco takového skromného, pro někoho možná až všedního. Už dlouho jsem na ten nenápadný pahorek koukala, když jsem jezdila kolem. Až jsem na něj konečně zavítala.
Na Soumarském rašeliništi se chodníčky slastně vinou pod tíhou množství turistické obuvi za každého počasí. Pokud se cítíte sami, s neochvějnou jistotou se tu s někým vždy s někým seznámíte. Klid a osamělost mlžných blat tu proto úplně nehledejte.